Můžu psát o kojení. O výhodách mateřského mléka, o jeho složení, o doporučeních odborníků. Ale tentokrát chci psát o něčem, co sahá ještě dál – o sání.
Sání je jedním z prvních instinktů, se kterými přicházíme na svět. Je to víc než jen způsob, jak se nasytit – je to hluboká biologická potřeba, která ovlivňuje nejen fyzický, ale i emoční vývoj dítěte. Je to spojení s matkou, pocit bezpečí, rytmus života, který dítě zná už z dělohy. Laura Gutman ve své knize Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem zdůrazňuje, že sání je přirozený proces, který by neměl být předčasně přerušen.
Proč je sání tak důležité?
Mateřský prs není jen zdroj potravy, je to útočiště. Je to místo, kde se dítě zklidní, načerpá jistotu a ujistí se, že je na světě vítané. Sání stimuluje nejen trávení, ale i celý nervový systém, pomáhá dítěti zvládat stres a utváří první zkušenost s blízkostí a láskou.
Kojení (nebo jiná forma sání) dítěti pomáhá usnout, zvládnout přechodné změny, utišit bolest a regulovat emoce. A co je nejdůležitější – je to jeho vlastní tempo růstu a vývoje. Předčasné přerušení sání může mít nežádoucí dopady, protože dítě se jeho prostřednictvím učí zpracovávat své pocity a uklidňovat se.
Kéž bych tohle věděla dřív…
Moje cesta k pochopení
Když byl můj první syn maličký, nevěděla jsem to, co vím teď. To přišlo bohužel později, asi zkušenostmi, asi zralostí, ale především tím, že jsem se naučila poslouchat svou intuici. Tehdy jsem postupovala podle rad, které jsem považovala za správné, a věřila, že když přišel čas, sání by mělo skončit. Byl mu pouhý rok. Teď, když je mu patnáct, občas se přistihnu, jak přemýšlím, co by bylo jinak, kdybych mu tenhle přirozený způsob uklidnění a napojení nebrala tak brzy.
První dceru jsem kojila jen tři měsíce – bolelo to tehdy a bolí to i teď. Netušila jsem, že kojení je víc než jen výživa. I když jsme s ním skončily brzy, snažila jsem se jí nabídnout náhradní sání a co nejvíc kontaktu, dokud to potřebovala.
Teď mám dvouletou dceru, která se ke mně přitulí, nasaje a najde si své místo tak, jak to sama cítí. A ačkoliv jsou někdy pohledy okolí plné nepochopení, my dvě víme své. Vím, že to, co jí dávám, je přesně to, co potřebuje. A že jednou si to vezme s sebou do života…
Mýtus o „zbytečném“ sání
Často slýcháme, že dítě by se mělo co nejdříve odnaučit sání, aby nebylo “závislé”. Dudlík je vnímán jako zlo a kojení po určitém věku jako nepotřebné. Jenže sání není rozmar, je to hluboká potřeba. Dítě ji neopustí dřív, než bude připravené. Pokud dítě po ukončení kojení stále hledá útěchu v sání, je to přirozené. Dudlík, palec nebo třeba roh oblíbené dečky mohou být pro dítě způsobem, jak se zklidnit a cítit bezpečí. Není třeba se těchto strategií obávat nebo je násilně odbourávat – dítě samo v pravý čas najde jiné způsoby, jak se ukotvit v emocích.
Naslouchejme dětem
Každé dítě má svůj rytmus. Některé se pustí prsu dříve, jiné si ho podrží déle. A v tom je ta krása – nemusíme nic lámat přes koleno. Není třeba dítě odstavovat podle tabulek nebo očekávání okolí. Je to společná cesta matky a dítěte, která by měla být vedena respektem a důvěrou.
Důvěřujme dětem. Důvěřujme tomu, že si svou cestu najdou samy. Sání není jen krmení – je to základní stavební kámen vztahu, pocitu bezpečí a vnímání světa. A pokud dítě dostane tolik času, kolik potřebuje, odměnou mu bude pevné zakotvení v životě.
