Jako dospívající – a i později jsem si s menstruací nerozuměla. Vlastně jsem ji ani nechtěla chápat. Byla spíš nepříjemnou povinností než něčím, co by mě zajímalo. Nemluvilo se o tom. A když jo, zesměšňovalo se to. Nikdy jsem ji nevítala s radostí, když přišla, a vlastně jsem se ani nezajímala o její pravidelnost. Možná to bylo tím, že já sama nikdy neměla ráda pravidla a pravidelnost celkově, takže to do sebe logicky zapadalo. Neodpočívala jsem, když přišla. Nevěnovala jí pozornost. Byla to jen součást mě, kterou jsem neřešila. Dokonce jsem si ve svých 26 letech nechala zavést hormonální tělísko. Asi abych měla klid. Abych se nemusela zabývat něčím, co pro mě nemělo žádný význam. A tak roky plynuly. Pět let. Moje ženství mezitím spalo. A pak se něco změnilo. Možná to bylo postupné, možná náhlé – těžko říct. Ale jednou jsem se přistihla při myšlence, že chci cítit víc. Že chci být naplno ženou. Cyklickou. Přirozenou. Plodnou. Tvořivou. Toužila jsem po spojení se sebou. A tak jsem se rozhodla. Tělísko šlo pryč. A brzy na to jsem také objevila tu onu bylinnou napářku. Nejdřív jsem ji zkoušela jen tak – zvědavě, bez očekávání. Ale postupně se něco proměňovalo. Po několika měsících jsem si všimla, že moje menstruace přichází s úplňkem🌕. Pokaždé. A tehdy mi to došlo. Moje tělo si našlo svůj rytmus. Přirozený, divoký, moudrý. Moje cykličnost byla pravidelná, ale ne podle kalendáře – podle měsíce. A poprvé v životě mě to těšilo. Začala jsem poslouchat své tělo. A ono mi odpovídalo. Takhle jsem si menstruaci oblíbila. Je to nyní asi pět nebo šest let a tehdy by mě ani nenapadlo, že se jednou budu těšit na svou menstruaci. Že mě těší být ženou.
A právě tehdy jsem pochopila, jak mocná může být péče, kterou si vědomě dopřejeme. Jak hluboký vliv mají drobné rituály. Bylinná napářka pro mě nebyla jen fyzickým uvolněním – byla branou k sobě samé. K mému ženství. Bylinky. Dar země, který tady byl odjakživa. Jemné, voňavé, léčivé. Každá z nich nese svou sílu, svůj příběh. Lípa hladí duši, kontryhel objímá ženské lůno, heřmánek ukonejší. Napářka není jen o prohřátí a uvolnění těla. Je to setkání se sebou. Okamžik, kdy se zastavím, zavřu oči a nechám svou ženskost dýchat. A tak, stejně jako měsíc řídí můj cyklus, bylinky se staly mými průvodci. Jemnými, ale mocnými. Ukázaly mi cestu zpět k sobě. A já ji teď s láskou ukazuji dál.
Pokud tě tahle cesta volá, ráda tě provedu krok za krokem.
Jak si připravit napářku? Jaké bylinky volit? Jak si vytvořit prostor pro sebe? To se dozvíme třeba v příštím příspěvku.
[…] tom, jak jsem se k napářce dostala, jsem už psala zde. Ale čím víc ji praktikuju, tím víc vnímám, jak je […]